Bakov nad Jizerou a okolí

3. Pověst: Nešťastná třináctka (,,Živý umrlec")

19. července 2007 v 13:50 | Pátrač
Když zemí českou táhli napoleonští, se v Bakově usídlil oddíl vojáků. Jeho důstojníci se vydali do hospody U Kettnerů. Usedli a započali hru v karty doprovázejíce jí historkami a povídáním z předešlých tažení. V tom jeden z důstojníků, s velkým množstvím alkoholu v krvi, zvolal: ,,Je nás 13, to je nešťastné číslo, dojdu na hřbitov pro čtrnáctého!" Ostatní mu však nevěřili a tak se vsadili zda čin vykoná. Vykonal. Vydal se do márnice a tam sebral umrlce a odnesl ho do hospody. Posadili ho na židli a připíjeli mu na zdraví.

Po bujarém veselí byli všichni unaveni a tak důstojník popadl mrtvého a vydal se s ním na cestu na hřbitov. Dlouho se nevracel a tak se druzi vydali ho hledat. Nalezli jej v komoře vedle umrlce, mrtvého. Podle všeho se límcem zachytil o zlatý kříž a v hrůzné myšlence, že se po něm neboštík sápe, skonal hrůzou.

Poznámka autora/ky přepisu: Docela Ironie.

Pátrač

2. Pověst: O bílém jelenu.

16. července 2007 v 21:37 | Pátrač
Polesí Klokočka, nebylo hlídáno pouze fořmistrem, ale i přízračným démonem: Bílým jelenem. Byl velký jako menší kůň a člověka dokázal i zabít. Vyháněl lidi z lesa a nedal jim klidné chůze po cestách.

Jednou se stalo, že dva mladíci se vraceli ze sklizně švestek. Pověst o jelenu jim nedala a oba se rozhlíželi a jejich krok byl rychlý, až se jim za patami prášilo. Už byli téměř u branky z lesa a tak se dali do veselého zpěvu. V tom za jejich zády zapraskaly větvičky a z houští vyrazil bílý jelen. Oba mladíci shodili nůše a vrhli se na nejbližší strom, kde zůstali sedět ve větvích.

Jelen se mezi tím pustil do hodování. Švestky pomalu ubívaly a oba chlapci se ještě pořát třásli strachy. Když jelen dožral, nabral nůše na paroží a začal s nimi tlouct. Z nůší zbyly jen cáry a poslední švestky se válely všude kolem a aby toho nebylo málo, jelen to vše rozdupal. Pak se vydal k potoku, aby zahnal žízeň po vidatné stravě. Toho hoši využili, sešplhali ze stromu a dali se na útěk. U branky se za sebe ohlédli a spatřili bílého jelena, jak se na ně řítí. Zabouchli rychle branku. Démon do ní bil, až třísky létaly.

Každý kdo hochy potkal jim říkal: ,,Měli jste to štěstí."

Jelen pokračoval ve svém řádění dál. Ženy se bály vydávat se do lesa pro klestí a raději se kažému kontaktu s flórou těch míst vyhýbaly. A ani muži na tom nebyli jinak, zvláště v období říje, kdy byl samec nejnebezpečnější.

Pak útoky na lidi ustaly. Když se lesníci vydali kácet stromy, nalezli bílého jelena mrtvého. Byl otráven, ale čím a kdo to měl na svědomí, nikdo nevěděl.

Pátrač

1. Pověst: Klokočka

16. července 2007 v 13:37 | Pátrač
Jedna z bohatých dam ze Zvířetína byla sklácena chorobou. Lékaři si nevěděli rady a už pomalu nechali zvonit umíráček, když v tom se jedné noci u postele nemocné zjevila postava. Podle slov té pání, jím byl svatý Prokop, který jí pověděl: ,,Vyšli posly do lesa za Rečkovem. Nechť kráčejí podle potoka, až dojdou ke klokočkovému keři. Týž ať vytrhnou a zpod keře vyprýští pramen, jehož vodou se uzdravíš."

Paní tak učinila a poslové vyjeli. Opravdu se vrátili s léčivou vodou a žena se uzdravila. Na důkaz své víry zanechala po sobě na místě zázraku vysvětit kapličku sv. Prokopa. Pod kaplí stále žije jakýsi prymen a podle všeho prý pomáhá na mnohé nemoci. Místo je chráněné a tak skýtá chvíle klidu. Podle keře, pod kterým se nacházel pramen, bylo místo pojmenováno a dnes se nazývá: Klokočka.

Pátrač

 
 

Reklama