Červenec 2007

1. Pověst: Boleslavský věnec

23. července 2007 v 16:37 | Pátrač |  Mladá Boleslav
Když Mladá Boleslav nebyla ještě Boleslaví a nazývala se místo toho město Boleslava Mladého, táhli k jejím branám cizí vojska. Plenila a ničila. Byli žízniví, hladoví, toužili po majetku.
Tehdy se obyvatelstvo města sešlo a podle všeho bylo naprosto jasné, že oni sami proti vojenským psům nemají sebemenší naděje. Ale byla vedle města Boleslavova malá osada, bezejmená, která byla v okolí známa tím, že její obyvatelky byly ty nejlepší pekařky v širém kraji.

Přitáhly cizí pluky a všichni, jak jim kručelo v břiše, se vydali mámeni milou a libovou vůní do vesnice. Celou předešlou noc se tam tehdy peklo a tak bylo velmi veselo. Vojáci jedli, pili a pro jejich důstojníky se dostalo speciální pozornosti. Pekařky připravily věnec sladký, mákem a jádry ořechů plněný, také dobrým truňkem nešetřily a tak se nikdo nemohl divit, že po bujarém veselí se spalo a spalo.

Když se ráno vojáci probudili, nebylo důstojníků. Lomcovali s nimi, polévali je studenou vodou, ale ti jen spali a spali. Toho Boleslavští využili, vyřítili se z města a cizí vojsko rozprášili. Tak vyhráli svojí bitvu a to jen díky pekařkám. Ty totiž speciálně mák upravily a vojenské důstojníky tak omámily. Šikovné to byly ženy.
Od té doby se jako čestné uvítání pěkný pamlsek podává. Znamená to, že host je srdečně vítán. Také se užívá při různých slavnostech, jako to nejlepší pohoštění.
Poznámka autora/ky přepisu: Nevím do jaké míry je to, o zvyku vítat takto hosty v Mladé Boleslavi, pravda. Pokud o tom někdo něco víte, napište.
Pátrač


3. Pověst: Nešťastná třináctka (,,Živý umrlec")

19. července 2007 v 13:50 | Pátrač |  Bakov nad Jizerou a okolí
Když zemí českou táhli napoleonští, se v Bakově usídlil oddíl vojáků. Jeho důstojníci se vydali do hospody U Kettnerů. Usedli a započali hru v karty doprovázejíce jí historkami a povídáním z předešlých tažení. V tom jeden z důstojníků, s velkým množstvím alkoholu v krvi, zvolal: ,,Je nás 13, to je nešťastné číslo, dojdu na hřbitov pro čtrnáctého!" Ostatní mu však nevěřili a tak se vsadili zda čin vykoná. Vykonal. Vydal se do márnice a tam sebral umrlce a odnesl ho do hospody. Posadili ho na židli a připíjeli mu na zdraví.

Po bujarém veselí byli všichni unaveni a tak důstojník popadl mrtvého a vydal se s ním na cestu na hřbitov. Dlouho se nevracel a tak se druzi vydali ho hledat. Nalezli jej v komoře vedle umrlce, mrtvého. Podle všeho se límcem zachytil o zlatý kříž a v hrůzné myšlence, že se po něm neboštík sápe, skonal hrůzou.

Poznámka autora/ky přepisu: Docela Ironie.

Pátrač


2. Pověst: O bílém jelenu.

16. července 2007 v 21:37 | Pátrač |  Bakov nad Jizerou a okolí
Polesí Klokočka, nebylo hlídáno pouze fořmistrem, ale i přízračným démonem: Bílým jelenem. Byl velký jako menší kůň a člověka dokázal i zabít. Vyháněl lidi z lesa a nedal jim klidné chůze po cestách.

Jednou se stalo, že dva mladíci se vraceli ze sklizně švestek. Pověst o jelenu jim nedala a oba se rozhlíželi a jejich krok byl rychlý, až se jim za patami prášilo. Už byli téměř u branky z lesa a tak se dali do veselého zpěvu. V tom za jejich zády zapraskaly větvičky a z houští vyrazil bílý jelen. Oba mladíci shodili nůše a vrhli se na nejbližší strom, kde zůstali sedět ve větvích.

Jelen se mezi tím pustil do hodování. Švestky pomalu ubívaly a oba chlapci se ještě pořát třásli strachy. Když jelen dožral, nabral nůše na paroží a začal s nimi tlouct. Z nůší zbyly jen cáry a poslední švestky se válely všude kolem a aby toho nebylo málo, jelen to vše rozdupal. Pak se vydal k potoku, aby zahnal žízeň po vidatné stravě. Toho hoši využili, sešplhali ze stromu a dali se na útěk. U branky se za sebe ohlédli a spatřili bílého jelena, jak se na ně řítí. Zabouchli rychle branku. Démon do ní bil, až třísky létaly.

Každý kdo hochy potkal jim říkal: ,,Měli jste to štěstí."

Jelen pokračoval ve svém řádění dál. Ženy se bály vydávat se do lesa pro klestí a raději se kažému kontaktu s flórou těch míst vyhýbaly. A ani muži na tom nebyli jinak, zvláště v období říje, kdy byl samec nejnebezpečnější.

Pak útoky na lidi ustaly. Když se lesníci vydali kácet stromy, nalezli bílého jelena mrtvého. Byl otráven, ale čím a kdo to měl na svědomí, nikdo nevěděl.

Pátrač


1. Pověst: Klokočka

16. července 2007 v 13:37 | Pátrač |  Bakov nad Jizerou a okolí
Jedna z bohatých dam ze Zvířetína byla sklácena chorobou. Lékaři si nevěděli rady a už pomalu nechali zvonit umíráček, když v tom se jedné noci u postele nemocné zjevila postava. Podle slov té pání, jím byl svatý Prokop, který jí pověděl: ,,Vyšli posly do lesa za Rečkovem. Nechť kráčejí podle potoka, až dojdou ke klokočkovému keři. Týž ať vytrhnou a zpod keře vyprýští pramen, jehož vodou se uzdravíš."

Paní tak učinila a poslové vyjeli. Opravdu se vrátili s léčivou vodou a žena se uzdravila. Na důkaz své víry zanechala po sobě na místě zázraku vysvětit kapličku sv. Prokopa. Pod kaplí stále žije jakýsi prymen a podle všeho prý pomáhá na mnohé nemoci. Místo je chráněné a tak skýtá chvíle klidu. Podle keře, pod kterým se nacházel pramen, bylo místo pojmenováno a dnes se nazývá: Klokočka.

Pátrač